BIOS kontra UEFI


Pokud hledáte na sportovních stránkách, tak zbytečně. Nejde o žádný sport. Obě dvě zkratky znamenají tolik důležité věci, že bez nich by vám nefungoval žádný počítač. Nevěděl by, jak nastartovat.

V podstatě, ale hodně zjednodušeně, jak jeden, tak druhý říkají vašemu stroji, jak má začít něco dělat. Tedy odkud si načíst základní věci a tak dále.

programování umělé inteligence

BIOS je z anglických slov Basic Input-Output System. V podstatě vypnuto zapnuto, ano ne, nula jednička. Tak nějak zjednodušeně. Do tohoto systému jste se dostali jednoduše a mohli nastavit kde co. Jenže to bylo údajně nepřehledné a laik se v tom ztrácel. Nevím. Laik se tam předně vůbec nedostal a když už tak stačila jedna chyba a počítač byl dobrý do šrotu. Myslím, že to každý věděl. A kde že ten Bios leží? Je na základní desce. Tedy, abychom byli přesní, byl. Už není, už je tam někde místo něj rozhraní UEFI.

Je to samozřejmě opět zkratka ze slov Unified Extensible Firmware Interface. To se dá česky vyjádřit přibližně jako jednotné rozšiřitelné firmwarové rozhraní. Je novější, je stabilnější, je rychlejší a je prostě lepší než zastaralý BIOS. Všichni jej mají rádi, a to asi hlavně prodejci a výrobci. A proč? Nu, protože umí a podporuje Secure boot. To je věcička, která startuje váš počítač tak, že jsou k tomu a následnému běhu použity jen „certifikované“ softwarové komponenty. Prostě si je pohlídá a projede čímž kontroluje elektronický podpis.
dívka s pc v posteli

Pokud je to na vás moc složité, tak to zkusíme napsat laicky. Pokud si budete chtít pustit na vašem PC něco jiného, než výrobce zavedl do UEFI, tak máte smůlu. Bez elektronického podpisu myslím. Údajně je to ochrana spotřebitele. Nu, každý to vidí trochu jinak.

Samozřejmě, že to jde, kdo chce tak to umí oblbnout. Jako všechno ostatní.

Takže když chcete na počítač nainstalovat něco jiného, prostě vypněte v UEFI secure boot a je hotovo. 

 


AZ-5 jako poslední možnost

Černobylská jaderná elektrárna se nachází na severní Ukrajině. Nedaleko leží městečko Pripjať, kde žili pracovníci elektrárny i s rodinami a dětmi. Celá událost byla dlouhou dobu zamlčena, a nejen že umřelo přes desetitisíce lidí, ale i tato část světa nebude ještě nějakou dobu neobyvatelná.
dům po válce
Vše začalo 26. dubna 1986, kdy se konala technická zkouška ve 4. bloku elektrárny. Ve službě byl zástupce hlavního inženýra, Anatolij Stěpanovič Ďatlov, který mohl za Černobylskou havárii. Rok po havárii byl uznán za vinného a odsouzen na 10 let ve vězení. Nakonec umřel v roce 1995 na infarkt myokardu. Přes všechna obvinění nikdy nepřiznal svou vinnu, nejdříve vinil personál a poté v jeho knize špatnou konstrukci elektrárny.
Právě kvůli nevzdělanosti Ďatlova, který nechal výkon klesnout pod nepřijatelné hodnoty pro chod reaktoru, odstavili regulační tyče. Zkoušku nechtěli zastavit a proto pokračovali i při výkonu 200 MW namísto plánovaných 700MW.
Nakonec se rozhodli stisknout tlačítko AZ-5, které zajišťuje rychlé odstavení reaktoru. To znamenalo, že se regulační tyče zasunuly zpátky. Tím se však do jádra nedostal první bor, ale minerál, který se nacházel na samé špičce tyče, grafit. Ten zapříčinil explozi a vypuštění radioaktivity do světa.
Ďatlov po explozi nebral ohled na katastrofu, která se stala. Pravděpodobně nedostatečné vyučení způsobilo další problém.
rádio z války
Dozimetry, neboli zařízení na měření radioaktivity, na rozdíl od skutečnosti ukazovaly 3,6 R/h, což byla i maximální hodnota, kterou ukazovat mohly. Když se obstaraly větší naměřilo se až 20 000 R/h, kdy smrtelná dávka se odhadovala asi na 500 rentgenů za 5 hodin.
Radioaktivní mrak se poté táhl přes západní část Sovětského svazu, Východní Evropou a Skandinávií do celé severní polokoule. Zvýšenou radioaktivitu zaznamenali pracovníci elektrárny Dukovany 28. dubna 1986. Lidé v celém světě nebyli informováni o katastrofě. Umírali v mladém věku, na popálení po radioaktivitě nebo se spoustu dětí rodilo postižených.
Po havárii přijeli hasiči uhasit oheň, avšak mnoho z nich umřelo na popálení od radioaktivity. Nakonec se na jádro shodily tuny boru, písku a olova. Do terénu se poslali pracovníci, kteří měli odklidit radioaktivní trosky. Přesto mnoha z nich také umřela, jelikož se jim nedostalo dostatečných ochranných prvků. V roce 1986 byl postaven velký železobetonový kryt tzv. sarkofág ve 4. bloku elektrárny.
Dvě osoby, které pomohly ze stránky vědomostní se nazývali Valerij Legasov a Ulana Khomyuková. Oba dva byli jaderní fyzici, kteří odhalili, jak závažná havárie byla. Vše začalo grafitem, který se nacházel na zemi. Ze začátku nikdo nepřikládal na jejich teorii velký důraz.
V roce 2019 byl o tomto incidentu natočen pětidílný seriál, který za krátkou dobu získal velmi pozitivní hodnocení, takže pokud vás tento článek zaujal, neváhejte se podívat i na seriál či další dokumenty dostupné na internetu.

Plošné spoje z celulózy jako vhodná ekologická varianta

 Vědecká obec se již dlouhou dobu zabývá technologiemi, které jsou tzv. ekologické. Značný problém totiž nastává v okamžiku, kdy výrobky doslouží a konstrukce se pak rozpadá na skládce odpadu. Pokud se nenajde další využití a materiál není recyklovatelný, představuje pro životní prostředí neúměrnou zátěž. Týká se to i tištěných spojů, ty se se v přírodě odbourávají desítky let.
základní deska

Celulóza nahradí klasické tištěné spoje prakticky kdekoliv

Vědci se tentokrát zaměřili na celulózu. Ta se v přírodě odbourá velmi rychle, během půl roku se o její rozklad postarají mikroorganismy, plísně a houby, které se celulózou živí. Pochopitelně nemohou být destičky pro tištěné spoje ponechány v přírodním stavu, ve vlhčím prostředí by se rozpadly a přestaly sloužit svému účelu. Takový materiál je opatřen speciální vrstvou epoxidové pryskyřice a směle tak nahradí klasické špatně odbouratelné suroviny. Tištěný spoj na destičce ze dřeva (z celulózy) pak ani nerozeznáte od běžného pertinaxu a uvnitř mobilního telefonu, tabletu nebo notebooku bude zastávat úplně stejnou funkci řadu let.
Výrobek, který doslouží, se pak v rámci elektroodpadu třídí, a tišťák skončí na separační skládce, kde se vlivem slunečního záření a vody rozpadne a poslouží jako hnojivo.
počítačový komponent

O biologicky odbouratelný materiál poroste poptávka

Využití celulózy se plánuje ve výrobě rozšířit masivním způsobem, jde o převratný vynález, který najde uplatnění u většiny tištěných spojů, jež jsou součástí drobné elektroniky v domácnostech, v průmyslové výrobě, v automobilovém a leteckém průmyslu atd. Jen u domácí elektroniky a domácích spotřebičů dojde k významné změně přístupu k ekologii, životnost mnoha výrobků je totiž jen několikaletá, protože velmi rychle spotřebiče zastarávají a mění se za nové poměrně brzy. Dá se tedy očekávat, že poptávka po ekologicky odbouratelné celulóze poroste rychlým tempem a nakonec může být výroba takových tišťáků posvěcena i legislativní cestou.