Klasické školství versus Montessori

V dnešní době je slovo Montessori hojně skloňovaným pojmem. Někteří lidé jej odsuzují, protože je tzv. „alternativní“. Klasické školství však může být, i přes veškerou snahu učitelů, pro některé děti kontraproduktivní. Možná za to může přehnaná autorita některých učitelů, běžné známkování, či jiné hodnocení. Také sezení několik hodin v lavici spíše ubíjí a děti mohou ztrácet pozornost.

Měla jsem možnost poznat dítě, které bylo velmi zvídavé, neustále se zajímalo o vše, co vidělo kolem sebe. Kladlo otázky a, díky matčině schopnosti vyhledávat informace, dostávalo i adekvátní odpovědi. Po příchodu na základní školu přirozená zvídavost pomalu klesala, až vyprchala docela. Vrátila se zpět pouze, pokud mu vyhovoval přístup pedagoga. Zajímalo mě, proč to tak je. Časem jsme přišli na to, že bylo přehlcené informacemi, kterým nerozumělo, mělo strach ze špatné známky a bálo se některých učitelů.
Také se vám někdy ve škole stalo, že jste se báli? To není zrovna atmosféra, ve které by se dítě chtělo samo doptávat a zajímat se o informace. Je to pak často jen o tom, jak přežít další den.
A tohle všechno jsou vlastně principy Montessori učení. Jeho zakladatelka říká, že pohyb je ve výuce klíčový, což si můžeme ověřit zejména u batolat. Ta gestikulují rukama daleko dřív, než začnou mluvit a je to pro ně ze začátku jediný způsob, jak dostat to, po čem touží.
Dalším bodem je svobodná volba – tedy co chceme umět. Snáze se naučíte to, co vás zajímá. Také je důležitá motivace. Pochopení, proč právě tuto dovednost potřebuji k životu. No, a nejlépe se člověk naučí (myslím tím dlouhodobě), když získané informace používá v praxi. Mozek je totiž velmi chytrý, nechce se zahltit, proto věci, které nevyužíváme, jednoduše zapomene. Opakování je matkou moudrosti – ten, kdo tohle řekl měl velkou pravdu. Když něco každý den používám, těžko to zapomenu.
A jak vyřešit strach z učitele? Udělejme z něj partnera. Respektovat a být respektován. Nikdo není nadřazený, a přesto jsou zachovány jeho hranice. Tím pádem se dítě nebojí zeptat, ale není na učitele zlé.

Je také dokázáno, že děti se nejvíce naučí v kolektivu – to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, když jsme dělali domácí úkoly a přípravu na další hodinu společně, nikdo z naší skupiny nedostal horší známku než dvojku. Každý si totiž z hodiny odnesl něco, co mohl předat ostatním. Děti se tak učí spolupráci, a navíc je to ve skupince i víc baví, což samozřejmě zavedeno i v klasických školách, ale v Montessori tento styl spolupráce převládá.
Učení by mělo mít samozřejmě nějaký řád, posloupnosti – nejen v myšlenkových procesech, ale především ve fyzickém uspořádání třídy a pomůcek.
Některým dětem vyhovuje klasické školství více, každý je jiný. Položte si otázku, co by chtělo vaše dítě, co by mu pomohlo, aby bylo úspěšné. Zeptejte se i jeho – protože ono vám nejlépe poví, co by rádo.