Připravenost terapeuta je důležitá

 Avšak žijeme v zemi, kde se integrace neobejde bez legislativních změn, fungující spolupráce rodiny, vychovatelů, vzdělávacích institucí, klubů, učitelů či terapeutů mezi sebou a nezbytného finančního a materiálního zázemí.

Cílem terapeutických aktivit je zmírnit důsledky postižení, zkvalitnit výchovu a zažít. Aktivity se plánují dlouhodobě. Aktivity mohou probíhat v rámci kooperativního učení, což obvykle bývá umožněno jen se skupinou lehčího mentálního postižení.
V kooperaci jde především o spolupráci
·         Terapeuti, vychovatelé, pedagogové i rodiče jsou jen průvodci a podpůrci. Musí mít přitom odvahu k nedokonalosti.
·         Nutkání dělat vše správně a nedopouštět se chyb zanechává ve výchově chlad, sterilitu a nátlak.  Je zde zvlášť důležité dětem svým životem ukazovat, že zkušenosti a výzvy jsou spojeny s tělesnou a duševní námahou. K tomu patří též, aby dospělí byli ochotni učit se od dětí (například snít, lenošit, čelit výzvám a očekáváním).
Terapeut vede žáky při učení úspěchem a pozitivním zážitkem
·         Pozoruje, jak se skupině daří pracovat spolu, dohlíží na plnění úkolů a dle potřeby se zapojuje do úkolů.
·         Není však vhodné dětem vše dovolit a mocensky je ochraňovat a omlouvat je jen proto, že jsou jiné.

Děti potřebují hranice
·         I když děti potřebují svůj volný čas pro sebe, potřebují hranice tím spíše, čím více dětí je vychováváno k samostatnosti a autonomii.
·         Bez samostatnosti a autonomie není možné vědomí vlastní hodnot a identity, není možná důvěra ve vlastní možnosti a síly, odvaha přijímat výzvy.
·         Jestliže dítě autonomně rozhoduje o svém jednání, nese to s sebou zodpovědnost právě za tento čin.
·          Svoboda však neznamená nepřítomnost pravidel a rutiny, jinak se z ní stává dezorientace a chaos. Právě proto děti potřebují hranice.

Stanovování hranic figuruje se vzájemným respektem mezi lidmi
·         Dále pak přijetí sebe i druhých, otevřenost, odvaha k zodpovědnosti a pevnosti. Kdo stanovuje dětem hranice, musí respektovat, že i děti stanoví své hranice a musí jej stanovat na základě bezpodmínečné úcty k dítěti.
A naopak děti musí mít úctu k onomu dospělému. Hranice nemají nic společného s trestem, hrozbou, pohrdáním nebo lámáním vůle. Stanovování hranic zahrnuje odvahu chybovat a být nedokonalý.