Jako malé dítě jsem se moc těšila do školy. Chodila jsem do školky, ale moc mi to tam nebavilo. Mě nebavilo si hrát s dětmi takové hry, jak je ony hrály. Já jsem radši byla sama sebou a hrála jsem si někde v koutě sama. Taky jsem s tím ze začátku měla ve školce velké problémy. Protože paní učitelkám se nelíbilo, že prý se nechci zapojit do jejich společenských her. Nicméně mě to vůbec nebavilo. Tak paní učitelky to ale nenechaly jen tak být a řekli to mé mámě. Maminka si se mnou nevěděla rady. Protože maminka chtěla, abych byla ve školce hodná. Jenomže jak jsem to mohla udělat? Jak se mohla předvádět něco, že mě baví, když mě to ve skutečnosti nebavilo? Nakonec to dopadlo tak, že mě učitelky nechali na pokoji. Potom maminka zjistila, že jsem byla velmi nadané dítě. A šlo mi hlavně o vzdělání. Proto jsem se velmi těšila do první třídy.
Vzdělání pro mě bylo velmi důležité, protože jsem chtěla být doktorka. Byl to můj sen už hodně dlouho. Protože moje teta byla doktorka. A opravdu mě bavilo, jak mě teta vždycky vykládala různé historky z nemocnice. Samozřejmě, že si je vždycky jenom vymýšlela. Proto jsem si řekla, že vzdělání pro mě bude úplně prioritní. Že vzdělání pro mě bude na prvním místě.
A nakonec to všechno dopadlo tak, že jsem opravdu lékařka. Měla jsem ráda vzdělání, tak jsem si udělala lékařskou fakultu a jsem praktický lékař. Jsem na sebe opravdu pyšná. Taky jsem ráda, že mě teta ve všem podporovala. Že mě teta podporovala ve vzdělání. Samozřejmě, že mě podporovala i maminka. Ale teta víc. Takže vám Taky doporučuji, abyste si dali záležet na svém vzdělání. A jistě mi dáte za pravdu, že pokud je člověk dobře vzdělaná, tak má taky nejenom větší pracovní rozhled, ale taky má jistě mnoho přátel, protože se logicky vzdělaný člověk pohybuje více mezi lidmi, když třeba dělá různé semináře nebo chodí na přednášky.